Élie Reclus (1827 - 1904)

Élie Jean-Pierre Michel Reclus se narodil roku 1827 v Sainte-Foy-la-Grande a byl nejstarší z dvanácti dětí veliké rodiny Reclusů. Za bratry měl vedle Éliséa Recluse, i známého Onésima Recluse, etnologa, či dr. Paula Recluse z lékařské akademie.
Élie Reclus studoval nejprve teologii, pak se vzdal nároků na vykonávání pastýřského úřadu a zdržoval se v různých evropských státech a tak si dokonale osvojil několik jazyků.
Při státním převratu v roce 1851 byl ve Francii, protestoval a musel opustit zemi. V posledních letech císařství se vrátil do Paříže. Jako účastník Pařížské komuny stál v čele Národní knihovny. Po porážce byl v nepřítomnosti odsouzen k deportaci. Uchýlil se do Curychu a pak do Londýna, kde zůstal až do amnestie.
V devadesátých letech se setkal se svými bratry (Éliséem a Paulem) na univerzitě v Bruselu, kde byl jmenován profesorem národopisu.

[ZP5]